|
Nejlepší přítel se může obrátit proti mně a stát se mým nepřítelem, děti se mohou ukázat nevděčnými. Jediný nesobecký přítel, kterého člověk může mít v tomto kořistnickém světě, jediný, kdo mne neopustí, kdo se nikdy neukáže jako nevděčný nebo proradný, je můj pes.
Lidé nepředstavují nejlepší část tvorstva, ale pouze součást většího celku. To znamená, že se o planetu musíme podělit s ostatními živými bytostmi bez ohledu na jejich rozumové schopnosti, neboť i ony mají právo na její hojnost a neposkvrněnost. Děti většinou přijímají toto odsouzení našeho narcismu snadněji než dospělí. Mají-li od útlého věku kontakt s nejdomestikovanějším ze všech zdomácnělých zvířat, jsou schopny pochopit uvedenou základní pravdu.
Láskyplný vztah dítěte ke psu patří k nejhlubším a nejčistším emocím, které lidé mohou během celého života poznat.
| 
|
Děti mají schopnost spontánně se radovat, těšit se bezprostředně ze světa, prožívat intenzívní emoce, snadno vyjadřovat radost, dokud ji pod vlivem dospělých neztratí.
Možná proto byly vztahy mezi dětmi a psy vždy velmi těsné. Znají něco, co dospělí postrádají a musejí znovu oživit. Naštěstí nám jak děti, tak psi mohou při hledání štěstí pomáhat.
Pes, v podstatě domestikovaný vlk, byl prvním tvorem, s nímž lidé vytvořili důvěrné svazky, které byly intenzivní na obou stranách.
Pes preferuje společnost člověka. Dává nám přednost před společností příslušníků svého vlastního druhu proto, že nás má rád. Psi nás milují nejen proto, že je krmíme nebo vodíme na procházku nebo ochraňujeme, ale proto, že jsme pro ně radostí.
Lidé si pletou lásku a obdiv s nárokem. Často se chovají ke svému psu majetnicky, jako by byl věcí, kterou vlastní, mohou s ní nakládat dle libosti, odložit ho, opustit, nebo dokonce nechat utratit, když se stěhují z jednoho města do druhého.
Skutečnou podstatou psa je vrozená potřeba přátelského kontaktu s druhými. Proto přibíhají k lidem a snaží se spřátelit bez ohledu na to, zda je tito lidé odstrkují. Nabízí se paralela s dětmi. Zneužité děti často hledají ochranu právě u těch, kteří je zneužívají.
Zvířata mohou prožívat stejně intenzivní emoce jako lidé. Pokud jste měli někdy v životě to štěstí sdílet svůj život se psem, pak jistě víte, o čem mluvím..
Pes nikdy nelže o tom, co cítí, neumí předstírat, že je šťastný, i když cítí smutek nebo naopak. Člověk vytěsňuje ze svého vědomí pocity nebo myšlenky pro něj nepříjemné. Pes to neumí.
Možná jedním z hlavních důvodů, proč milujeme psy, je skutečnost, že nás odvádějí od zaujatosti sami sebou. Ve chvíli, kdy se naše myšlenky začnou motat v kruhu, my je nedokážeme zastavit a uvažujeme, co strašného pro nás chystá budoucnost, psi nám otevírají okno k potěšení z okamžiku. Procházka se psem znamená vstoupit do světa bezprostřednosti. Náš pes se dívá na strom, pozoruje veverku, je tady a nikde jinde.
Psi vnášejí soustředěnou citovost do všeho, čemu se právě věnují. Je pozoruhodné, kolik zájmu dokáží vkládat do těch nejobyčejnějších věcí.
My lidé jsme uměle omezeni, i když omezujeme sami sebe. Naše světlo je umělé podobně jako naše strava, oblečení a převážná část naší konverzace, jako předměty, které nás obklopují, auta, hodiny, počítače a pračky. Když jsme venku se svým psem, jsme schopni zanechat tento svět povrchnosti a náhražek za sebou a radovat se se svým psem. Spousta lidí se zmiňuje o terapeutických účincích, které procházka se psy má, jak je podněcující a současně uklidňující.
Psi nejsou omezováni potřebou soudit a srovnávat. Nejsou smutní z toho, že dnešní procházka nebyla tak hezká jako včera. Každá procházka je nová, jedinečná a zajímavá, se svou vlastní paletou vůní a potěšení. Jsou rádi všude, kde právě jsou.
Psi nám umožňují být spontánní, citově velkorysí a soudržní.
Láska mezi lidmi často nepřežije sblížení. U psů je to naopak. Sílí a prohlubuje se. Psi nás milují se všemi našimi chybami a většina majitelů jim tento cit oplácí. Pouto mezi námi stále sílí. Psi milují i kruté nebo lhostejné pány bez ohledu na jejich špatné zacházení.
Psi jsou společenští a neobyčejně zvídaví. Pokud je připravíme o společníky – psí i lidské – nebo je držíme ve stísněném či monotónním prostředí, trápí se. Nejtěžší mentální trest pro psa představuje zavření o samotě do přísně omezeného prostoru, v němž se nic nemění.
Psi potřebují to, co my: přátele, slunce, hry a lásku.
Většina problémů se psy je vyvolána křivdami, které prožili. Lidé se pod vlivem mimořádně stresujících situací často uchylují k agresivním nebo sebezničujícím činům. Psi reagují podobným způsobem. Pokud psa připravíme o jeho smečku a neposkytneme mu náhradní, vystavíme jej velkému tlaku. Pes za těchto okolností projevuje své zoufalství stálým štěkáním, ničením nábytku, hrabáním, útěky nebo i sebemrzačením.
Dlužíme psům víc než ochranu, dlužíme jim vděčnost za to, že nás vzali mezi sebe, že nám ukazují čisté city, jakými jsou láska a přátelství.
Úryvky z knihy Psi v lásce nelžou: Jeffrey Mousaieff Masson, 1997 Rybka Publishers
